Dosavadní zkušenosti s pěstováním střevíčníků

Mojí hlavní zásadou pěstování Cypripedií je to, že se jim snažím vytvořit na zahradě přirozené prostředí, které je co nejblíže jejich domovským podmínkám. Kvetoucí střevíčník vypadá o hodně lépe ve stínu kapradiny a borovice než pod stínící sítí. Pokud je to jen trochu možné, tak se snažím nezalévat v průběhu roku. To se daří snáze na chalupě na severozápadním svahu u lesa (zóna 5) než v Praze (zóna 7). V Praze a dalších teplejších oblastech ČR není pěstování mrazuvzdorných orchidejí bez dodatečné zálivky téměř vůbec možné. Pokud musím zalévat, používám odstátou pitnou vodu a zalévám ráno nebo večer 1-2 týdně v nejsušších obdobích května až srpna. Při nutnosti častější zálivky je lépe zalévat spíše v okolí střevíčníků než přímo k jejich stvolům. Můžeme tak pomoci zchlazování půdy, jejíž vyšší teploty jsou pro střevíčníky velmi nepříznivé. To se týká zejména teplot vzduchu kolem 30°C a více přes den a nebo "tropických nocí", kdy teploměr neklesá pod 20°C.

Poloha a mikroklima

Výběr vhodného stanoviště je klíčem k úspěšnému pěstování střevíčníků. Ideálním místem pro střevíčníky je severní (SV, SZ) nezáhřevný svah. Svažitý terén usnadní drenáž a umožní přirozený odtok přebytečné vláhy. Odklon svahu od slunce zajistí chladnější půdu v létě a stabilnější podmínky pro přezimování (zamezí předčasnému rašení puků a rozmrzání půdy přes den). V případě rovinatého pozemku je třeba pro většinu druhů uměle navýšit terén o 10-20 cm, aby se zajistil dostatečný odtok přebytečné vody. Severní strana domu je také dobrým řešením. Ideální je, když v průběhu zimy nedopadají na dané místo téměř žádné sluneční paprsky a zajistí se tak rovnoměrně chladné přezimování.

Čím více vzdušné vlhkosti a ranní rosy, tím lépe pro střevíčníky. Vodní plocha, jezírka, umělý mokřad, to vše pomůže zlepšit mikroklima v případě nedostečné přirozené vlhkosti vzduchu. Pro vytvoření ideálního prostředí doporučuji kombinaci vyššího střídavého stínu stromů, nižšího stínu kapradin a půdokryvných rostlin s jemnými kořeny (např. Cotula squalida, Oxalis acetosella) nebo namulčování jehličím. Pozor však na konkurenci hustých kořenů stromů nebo větších trvalek, tu střevíčníky nesnáší.

Dle mých zkušeností není při vhodném výběru místa a substrátu nutná vůbec žádná zimní ochrana ani proti mrazu, ani proti vlhku. Více fotografiíí všech takto bez jakékoliv zimní a chemické ochrany pěstovaných střevíčníků si můžete prohlédnout na https://cypripedium-kingdom.webnode.cz/fotogalerie/. Vyjímkou jsou ne zcela mrazuvzdorné druhy jako např. Cypripedium japonicum, formosanum, californicum a pro zónu 5 i některé choulostivější druhy jako např. fasciolatum nebo henryi.

Substrát a výživa

Naprostou většinu botanických druhů střevíčníků i hybridů pěstuji v následujícím substrátu, který se mně dlouhodobě osvědčil a který je kompromisem mezi čistě anorganickým a organickým přístupem k jejich pěstování. Substrát je složený z vápencového štěrku nebo drtě a jílu z okrajů vápencových lomů, říčního či betonářského písku, perlitu, (případně i pemzy a keramzitu), lesního trouchu (shnilé pařezy nebo klády, případně humusová vrstva pod jehličím/listím) a většího či menšího podílu místní původní zeminy (nejlépe z hlubší minerálnější vrstvy pod drny). Základní poměry jsou přibližně 3 díly vápence, 2 díly písku, 1 díl perlitu, 1 díl pemzy/keramzitu nebo obojího, 1-2 díly lesního trouchu a 1-2 díly původní zeminy. Ve vlhčím prostředí volíme propustnější směs, v sušším naopak může být subtrát o něco hutnější, aby se zabránilo přílišnému vysychání. Voda se musí při zalévání rovnou vsakovat do substrátu, nesmí zůstávat ani chvíli na jeho povrchu.

Více vápence přidáme zejména druhům jako Cypripedium calceolus, flavum, tibeticum nebo lentiginosum. Americkým druhům můžeme přidat spíše více hrubšího písku a humusu na úkor vápence. Cypripedium acaule však striktně vyžaduje velmi kyselou a chudou zem složenou převážně z jemného písku, borového trouchu, případně rašeliníku. Nesmíme ho vůbec přihnojovat.

S postupným příchodem hybridů na trh a po nevysvětlitelných ztrátách řady z nich, kdy mnoho koupených rostlin v průběhu 2-3 let chřadlo až zmizelo, jsem byl nucen přehodnotit svůj odmítavý postoj k umělému hnojení a nakonec po letech začít přihnojovat. Používám na jaře, když puky střevíčníků začínají vyrážet, dlouhodobě působící hnojivo Osmocote Exact Standart 3/4. Někteří pěstitelé hnojí i běžnými granulovanými kombinovanými hnojivy v menších dávkách nebo více naředěnými kapalnými hnojivy.

Slunce x stín

Čím teplejší poloha v rámci ČR (zóny 6-7), tím více stínu bychom měli střevíčníkům dopřát. Dvě až tři hodiny ranního nebo podvečerního slunce budou pro většinu druhů dostatečné a zem se nebude příliš ohřívat. Další možností je zajistit střídavý stín v průběhu dne. V chladnějších oblastech (zóna 5) můžeme s přihlédnutím k místnímu mikroklimatu a vlhkosti vzduchu dopřát střevíčníkům 3-6 hodin slunce, ideálně mimo poledne. Zdá se, že některé druhy, jako např. Cypripedium tibeticum, potřebují více slunce, aby kvetly, avšak za podmínky stále chladné a mírně vlhké půdy.

Botanické druhy x hybridy

Z vlastní zkušenosti nemohu potvrdit, že by hybridy byly jednoznačně snazší na pěstování než botanické druhy. Spíše jsem po letech nabyl dojmu, že variabilita ve vzhledu jednotlivých hybridů se odráží i v různorodosti úspěchů s jejich pěstováním. Do běžného prodeje v Evropě jdou všechny vypěstované rostliny. Některé prospívají v zahradních podmínkách velmi dobře, jiné však spíše chřadnou. Domnívám se, že jsou navyklé na koňské dávky hnojiv od pěstitelů za účelem velkých přírůstků. K tomu je navíc při velkovýrobě velmi pravděpodobné používání fungicidů jak během růstu, tak i potom během skladování velkého množství prostokořenných rostlin po dlouhé týdny a měsíce. Pokud kupujete rostliny ze zahraničí, doporučuji je před výsadbou důkladně osprchovat studenou vodou.

Pokud jde o substrát pro hybridy, nemohu jednoznačně potvrdit poslední dobou stále rozšířenější názor, že hybridům stačí v podstatě jakákoliv propustná a hrudkovitá zahradní zemina. Takových půd je velmi mnoho rozdílných typů v různých mikroklimatických podmínkách. Mně osobně takové pokusy nepřinelsy zásadně lepší výsledky. Každopádně jsou hybridy méně vybíravé ohledně substrátu než některé botanické druhy.

Z estetického hlediska je důležitý jak výběr mezi jednotlivými hybridy, z nichž některé dle mého soudu zdaleka nedosahují krásy botanických druhů, tak i selekce v rámci konkrétního hybridu, kdy lze vysledovat "čistší" typy, které jsou barevně působivější.

Zóna 5 x zóna 7

Z mých zkušeností, resp. ztrát, se mi zdá, že jsou mezi střevíčníky značné rozdíly v mrazuvzdornosti nebo, chcete-li, v běžné přezimovatelnosti. Např. v Praze pěkně a po řadu let roste Cypripedium henryi a nebo fasciolatum, avšak v podhůří ani jeden z těcto druhů nevydrží déle jak dva roky. Naopak Cypripedium tibeticum, calcicola a nebo acaule mi v Praze vůbec nejdou nebo sotva přežívají bez květů, ale v podhůří jsou z nich povětšinou krásně kvetoucí jedinci. Dále následuje "šedá zóna" druhů jako Cypripedium reginae, flavum, kentuckience, pubescens, calceolus, přírodních hybridů ventricosum a většiny ostatních hybridů, které je možné pěstovat ve všech oblastech ČR. V teplejší Praze však na úkor délky a vybarvení květů, v podhůří naopak hrozí přízemní mrazíky až do konce května, které mohou zničit listy, poupata nebo i květy. V takovém případě může pomoci ochrana speciální textilí. Některé druhy se mi nepodařilo dlouhodobě udržet na žádném stanovišti - např. Cypripedium margaritaceum, montanum nebo wardii. Pokud byste měli vlastní podobné nebo jiné zkušenosti s venkovním pěstováním jednotlivých druhů, velmi uvítám Vaše postřehy na dan.hanspach@gmail.com a mohu je pak shrnout a dále sdílet.

Ochrana rostlin

Hlavními nepřáteli střevíčníků kromě nás pěstitelů jsou zejména slimáci, hlodavci, lesní zvěř a patogenní houby. Z povětrnostního hlediska pak střídání mrazů, tepla a deště v zimním období, jarní mrazíky a v létě pak déle trvající vedra. Osobně nechávám zimnímu období volný průběh a sázím na výběr stanoviště a substrátu. Kdo na to nemá nervy, může rostliny v zimě chránit před vlhkem a mrazem, resp. výkyvem teplot, a to nastýlkou a poklopy či fólií. Hrnkované rostliny je pak možno přezimovat v chladném temném sklepě apod.

Proti hlodavcům chráním rostliny buď podomácku vyrobenými košíky z pogumovaného králičího pletiva a nebo je dávám do větších květináčů zapuštěných v zemi, někdy s dodatečně vrtanými otvory po stranách, nejenom na dně. Nejsnazší je však asi používání plastových košíků nebo misek na cibuloviny.

Proti slimákům používám granule Ferramol na bázi biologicky odbouratelného fosforečnanu železitého, který se vyskytuje i ve volné přírodě. Ostatní přípravky na bázi metaldehydu mohou ohrozit domácí zvířata.

Fungicidy ani jinou chemickou ochranu vůbec nepoužívám. Pokud je některá rostlina dlouhodobě napadena hnilobou nebo houbou, tak ji odstraním.